Vyhledávání
      

Vrba (Salix)

Opadavé > 


Fotogalerie (7 fotek):
         Další fotky >>>

Popis rostliny:  
Vrby jsou domácí nebo cizokrajné druhy, které se vyskytují ve všech velikostech. Existují velké druhy stromovité, nižší keřovité, i zcela nízké až úplně plazivé. Většina z nich rychle roste, to znamená, že mají dřevo měkké a lehké a tím pádem jsou relativně krátkověké.

Některé druhy na jaře rozkvétají květy známými jehnědami – kočičky. Naše domácí druhy rostou na loukách a na březích potoků a řek. V přírodě se vyskytuje několik set zakrslých až plazivých druhů vrb. Všechny rostou na severní polokouli, od arktických oblastí až po mírné pásmo. Zdaleka ne všechny jsou ale natolik plíživé, abychom je chtěli pěstovat v zahradách nebo skalkách.

K rodu Salix řadíme tyto druhy: Salix alba – vrba bílá je největší stromovitý druh vrby rostoucí u nás. Dorůstá výšky 15 -20m. Nejčastěji se v parcích a velkých zahradách pěstuje její kultivar ´Tristis´, který má převislý až kaskádovitý vzrůst a jeho větvičky dosahují i u velkých jedinců až k zemi. Dorůstá výšky 10 -15m. Mladé větvičky jsou tenké, žluté, listy dlouze protáhlé, sytě zelené. Tuto krásnou solitéru vysazujeme do velkých zahrad. Tento kultivar bývá tenké nazýván Salix sepulcralis ´Tristis´ nebo Salix alba var. vitellina pendula. Nejnovější název je Salix x chrysocoma.

Salix boydii – vrba Boydova je velice pomalu rostoucí keř, který až za mnoho let doroste výšky jenom 50cm. Má malé okrouhlé,1,5cm dlouhé, stříbřitě šedé, plstnaté listy a poměrně velké, světle žluté jehnědy. Je to krásný druh do skalek, vřesovišť, k jezírkům.

Salix caprea – vrba jíva je domácí druh, rostoucí jako vzpřímený keř až malý stromek, vysoký 5 -7m. Má vejčité listy, 5 -7cm velké, shora tmavě zelené, vespod šedě plstnaté a krásné, velké jehnědy. Pěstuje se především kultivar ´Pendula´, který je převislý a na počátku jara se mění v krásný vodopád jehněd. Výška stromu je dána výškou, ve které je převislý kultivar naroubován. Pokud chceme výšku stromu zvýšit, vyvážeme několik převislých větví nahoru k ještě delší tyči nebo kůlu. Aby se vytvořily každý rok krásné jehnědy, musíme větvičky vždy po odkvětu zkrátit na 4 -5 oček ( pupenů). Jíva je hezká solitéra, vysazujeme ji na okraje vřesovišť, k jezírkům apod. Další velmi populární převislou jívou se stal kultivar ´Kilmarnock´, který má krásné, velké, žluté jehnědy.

Salix x erythoflexuosa – vrba červenokřivolaká (vrba pokroucená) je kříženec, který je velmi oblíbený pro svůj zajímavý celkový vzhled. Dorůstá výšky 3 -5m. Vyznačuje se malebně křivolakým kmenem a ještě více pokroucenými tenkými větvemi a větvičkami. Mají žlutou až červeně zbarvenou, hladkou, lesklou kůru. Zelené, podlouhlé listy jsou také mírně zvlněné. Laik se může mýlit v domnění, že je to malá kroucená vrbička, která je často v zahradách vidět. Ovšem tato vrba může mít výšku až 5m a průměr koruny může dosahovat až 6m. Proto je velmi nutné volit stanoviště pro tuto vrbu velmi opatrně. Je to krásná solitéra, která se hodí na břehy větších vodních ploch a do velkých zahrad. Starší exempláře uvnitř dost prosychají, takže musíme občas vnitřek koruny prořezat.

Salix hastata ´Wehrhahnii´ - vrba šípovitá je nejčastěji pěstovaný kultivar. Má šedozelené listy a světle žluté jehnědy dlouze protáhlého tvaru. Je to kulovitý keř, vysoký asi 1m, který má na větvích tmavě hnědou, lesklou kůru.

Salix Helvetova – vrba švýcarská je nízký, řídce rozvětvený keřík, se šedobílými listy a stříbřitými jehnědami. Dorůstá výšky jen do 0,5m a tak patří k zakrslým druhům. Roste velmi pomalu, vynikne hlavně ve skalkách, případně v nádobách.

Salix herbacea – vrba bylinná je vzácný druh, který je zcela plazivý, drobný, vysoký 2 -5cm, s okrouhlými leskla zelenými listy o průměru až 2cm. Roste velmi pomalu. Jehnědy jsou malinké, žlutozelené. Je vhodná o do malých skalek na vlhká místa.

Salix hylematica – vrba západohimalájská je zcela plazivá, terén kopírující vrbička, ne vyšší než 3cm, původem z hor západního Himaláje. Ve vhodných podmínkách se rychle rozrůstá. Za pár let může vytvořit „ koberec“ o průměru až 1m. Má malé, jen 1,5cm dlouhé, světle zelené, lesklé, čárkovité lístky. Jehnědy jsou malé jen 1cm, červenofialové, touto svou barvou naprosto ojedinělé. Pěstujeme ji ve skalkách na vlhkých místech nebo v blízkosti jezírek, případně v podrostu pod rododendrony.

Salix integra kultivar ´Hakuro Nishiki´ – vrba prostřední je nabízen jako keř, do 1m, nebo jako malý stromek, do 3m. Má vrbovité úzce kopinaté listy, které jsou hlavně na letorostech bíle až narůžověle zbarvené. Pro udržení této barvy je potřebný každoroční mírný zkracovací řez. Je to vhodná solitéra pro vytvoření kontrastu v příliš tmavých skupinách keřů nebo jehličnanů.

Salix Janata – vrba vlnatá (plstnatá) je nápadná stříbřitě ochlupenými hebkými listy a světle žlutohnědou kůrou. Roste pomalu a dorůstá výšky 0,8 -1m. je vhodná na okraje skalek, vřesovišť nebo tmavších kořenových skupin, kde její barva zvláště vynikne.

Salix matsudana – vrba Matsudova roste ve své domovině v blízkosti vod. U nás se pěstuje hlavně její kultivar ´Tortuosa´, který dorůstá výšky 5 -7m, má zelenou, hladkou kůru a krásně pokroucené větve, které se používají v bezlistém stavu k aranžování a jiným dekoracím. Vzrůst tohoto kultivaru je široce vejčitý až kulovitý s vystoupavými větvemi. Vysazujeme ho především solitérně na okraje vodních ploch, nebo alespoň na vlhká místa.

Salix purpurea – vrba purpurová dorůstá výšky 3 -4m, mí tenké, načervenalé letorosty a větvičky hnědé, lesklé. Úzce kopinaté listy jsou na rubu modrozelené. Nejčastěji se pěstuje kultivar ´Gracilis´, který je zakrslý, 0,5 m vysoký s tenkými větvičkami a úzce šedozelenými listy. Je vhodný do velkých skalek, do keřových skupin s podobnými jemnolistými dřevinami, k vodním plochám.

Salix repens – vrba plazivá roste u nás na vlhkých místech v horách. Je poléhavá, má vystoupavé větve a je vysoká až 1m. Kopinaté listy jsou max. 5cm dlouhé, šedozelené. Častěji se pěstuje ssp. Rosmarinifolia – vrba rozmarýnolistá, která má čárkovitě kopinaté, šedozelené listy a hustější, kompaktnější vzrůst. Dorůstá výšky 1m. Vysazuje se do velkých skalek nebo k zahuštění výsadeb na vlhkých místech.

Salix reticulata – vrba síťnatá je vzácný, plazivý druh, kopírující terén. Má široce eliptické listy, velké 2 -3cm, které mají na svrchní straně výraznou žilnatinu, vespod jsou našedlé. Jehnědy jsou dlouze stopkaté, stříbřitě zelené. Je vhodná pouze do skalek, na vlhká a chladná místa.
Salix retusa – vrba uťatá je plazivá, 5 -10cm vysoká, tvoří velké koberce. Listy má oboustranně zelené, na konci zaoblené, 2 -3cm velké. Jehnědy jsou malé, žlutozelené. Používáme ji do skalek nebo vřesovišť.

Salix sachalinensis ´Sekka´- vrba sachalinská má leskle zelené, vespod stříbřité listy. Dorůstá výšky 3m. Na mladých větvičkách se projevuje typická fasciace (svazčitost) – srůstání několika letorostů dohromady a vznik plošných, často až vějířovitých, bizarních útvarů. Vysazujeme ji jako zajímavou solitéru k vodním plochám.

Salix serpyllifolia – vrba mateřídouškovitá je jemná, zakrslá vrbička, která tvoří k zemi přitisklé, husté koberce tmavozelené barvy. Sázíme ji je do skalek.

Salix x simulatrix roste poměrně bujně. Je vysoká až 30cm. Roste široce rozložitě s překloněnými větévkami. V dobrých podmínkách se také dost rozrůstá. Má drobné, 2cm velké, oválném světle zelené listy a žlutozelené jehnědy. Vysazujeme ji do velkých skalek, vřesovišť, k vodním plochám nebo do nádob.

Původ:
Vrba bílá pochází z Evropy, vrba jíva také z Evropy, vrba švýcarský je původem z vyšších poloh Alp, vrba bylinná je domovem v Krkonoších a Jeseníkách, vrba západohimalájská je původem z hor západního Himaláje, vrba vlnatá pochází ze severu Evropy a Asie, vrba Matsudova je domovem ve východní Sibiři, Koreji, Mandžusku a severní Číně, vrba purpurová je rozšířená na celém našem území a zasahuje až daleko do Asie, vrba plazivá pochází z Evropy a je rozšířená až do střední Asie a na Sibiř, vrba síťnatá roste ve vysokých horách střední a severní Evropy, na Špicberkách a v Severní Americe,vrba uťatá je původem z vysokých evropských hor,vrba sachalinská pochází z Japonska a Sachalinu, vrba mateřídouškovitá roste v Alpách.

Pěstování:
Vrby vyžadují všeobecně humózní, vlhkou až mokrou půdu a světlé nebo polostinné stanoviště. Výjimkou jsou vrby s šedivými či plstnatými listy, které snesou i sušší, průměrně vlhké stanoviště.

Množení:
Vrby se většinou rozmnožují dřevitými nebo bylinnými řízky, hřížením ( pomalu rostoucí zakrslé druhy) a také roubováním ( hlavně převislé kultivary).


 
 

Reklama - Kontakt
Copyright © 2010-2013 AtlasRostlin.cz
Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího písemného souhlasu je zakázáno.