Detail

Popis

---

Šeřík obecný je opadavý, pomalu rostoucí, až 10m vysoký keř nebo menší stromek s daleko sahajícím kořenovým systémem a metlovitou korunou. Větévky jsou metlovité, v mládí kulatě hladké, olivově zelené a zpočátku žláznatě chloupkaté. Na starších větévkách a kmenech je kůra šedohnědá, drsná, později podélně popraskaná a tence se odlupující. Pupeny jsou vejčité, nestejně velké, s olivově zelenými, nahnědle lemovanými, okrouhlými šupinami. Listy jsou vstřícné, asi s 3cm dlouhým řapíkem, čepel vejčitá, zpravidla delší než široká, na bázi srdčitá nebo široce klínovitá, lysá, špička je dlouze protáhlá, celokrajná, na lícní straně živě zelená, rub je bledší. Květy jsou lilákové, čtyřčetné, vonné v bohatých, hustých, až 20cm dlouhých latách, které jsou většinou v párech, vyvíjejí se z horních bočních pupenů na konci loňských větévek, vrcholový pupen opadává. Laty jsou na bázi většinou bezlisté, květy se objevují po listech. Kalich je malý a nepravidelně krátce zoubkovaný. Květní korunka má cylindrickou, štíhlou, až 12mm dlouhou trubku, cípy odstávající nebo dozadu zahnuté, vejčité, zaoblené. Tyčinky jsou dvě, v horní části korunní trubky přirostlé, nevyčnívají. Semeník je svrchní, dvoupouzdrý, krátká čnělka je v korunní trubce uzavřená. Plod je dlouze vejčitá, vpředu zapičatělá, asi 10mm dlouhá, dřevnatá, hnědě lesklá tobolka. Semena jsou světle hnědá, kolem dokola křídlatá. Šeřík kvete v dubnu, květnu a červnu.
Čeleď olivovitých zahrnuje stromy a keře tropického a mírného pásma. Mnoho rodů této čeledě jsou obecně známými okrasnými nebo užitkovými rostlinami. Nejstarší ze všech kulturních rostlin a současně hospodářsky nejvýznamnější je olivovník (Olea europaea). Jeho peckovice jsou olivy.
Rod Olea zahrnuje asi 20 druhů, domovem ve Středozemí, Africe a Asii, některé z nich poskytují hodnotné dřevo.
Rod Syringa, šeřík, zahrnuje asi 30 druhů, jejichž areály leží ve východní a přední Asii a jihovýchodní Evropě. V roce 902 přinesli šeřík Arabové do Španělska, proto se mu říká také „španělský šeřík“. Do střední Evropy se ale dostal až v polovině 16. století. Delší dobu byl pouze okrasnou rostlinou lepších zahrad. Brzy byly známy bíle a červeně kvetoucí formy, ale teprve v polovině posledního století bylo ve Francii zahájeno jeho zušlechťování. Nyní extistuje stovka odrůd, které zahrnují výpěstky s jednoduchými květy až po plnokvěté se širokou barvenou stupnicí. Do kultury bylo zařazeno i mnoho dalších druhů a jejich forem, např. v Severní Americe jsou velmi významné Preston- kříženci.
Významné jsou šeříky v zimě, kdy se mohou snadno přirychlit. První pokusy se uskutečnily koncem 18. století ve Francii. Mezitím bylo vypracováno několik technologií.

Čeleď:
Oleaceae - olivovité

Výskyt:
Šeřík roste v houštinách, listnatých lesích a křovinách, na kamenitých stráních, v jižní Evropě, od severních oblastí středního Rumunska po střední Albánii a severovýchodní Řecko. Často se vysazuje jako okrasná rostlina a ve střední a západní Evropě je zplanělý.

Použití:
Éterické květní oleje se používaly ve voňavkářství, velmi tvrdé dřevo má jemnou strukturu a snadno se leští.