Ruj vlasatá je vzpřímený keř s okrouhlou korunou, vysoký do 5m.

Anglická lidová jména jako „smoke tree“ a „buring bush“ či „wig tree“ (kouřící strom, hořící keř, parukový strom) dobře charakterizují vzhled této rostliny.Má opadavé, nedělené, celokrajné, široce okrouhle vejčité listy, na okraji prosvítavě lemované, s výraznou žilnatinou, ojíněné, zelené (často pěstovaný ´Royal purple´ má listy purpurově červené).

Dlouze stopkaté květy skládají bohaté, jakoby nadýchnuté koncové laty, z květů však jen malá část dozrává v plody, ostatní opadávají, ale jejich dlouhé stopky i stopky plodů a boční větévky květenství stříbřitě zchlupatí (obrostou trichomy), takže celé plodenství vypadá jako obláček dýmu nebo jako paruka. Zvláště kontrastní je pohled do koruny zmíněného červenolistého kultivaru, nad kterých se vznášejí „obláčky“ bělavého chmýru. Po dozrání plodů se celá plodenství odlamují a slouží jako létající aparát.

Čeleď:
Anacardiaceae - ledvinovníkovité

Původ:
Tato dřevina je domácí od západního Středozemí po střední Evropu, zasahující Eurasií daleko k východu, až do čínského Himaláje.

Ve střední Evropě je považována za relikt interglaciální květeny.
Pro nás nejbližší přirozená lokalita ruje je na Slovensku na malém návrší (Smradl´avý vršok) u obce Timoradza nedaleko Bánovců nad Bebravou.

Pěstování:
Ruj roste dobře v každé půdě.

Množení:
Ruj vlasatou množíme semeny, podzimními kořenovými řízky nebo měkkými červnovými řízky, na nichž musíme nechat zaschnout ronící „mléko“.

Použítí:
Ruj se u nás pěstuje v parcích od roku 1865. Je velmi cennou dřevinou pro zahradní architekturu. Může způsobovat alergie. Dřevo ruje je ceněno v truhlářství (žlutý uherský fustik, fisetové dřevo), v listech jsou obsaženy třísloviny.