Detail

Popis

---

Indigovník barvířský je polokeř s asi 1m vysokým dřevnatým kmenem s bylinnými větvemi, na kterých vyrůstají střídavé lichozpeřené listy s celokrajnými podlouhle vejčitými lístky.

Listy vzhledem připomínají listy u nás známého trnovníku akátu.

Květy jsou drobné, růžové, uspořádané v hroznech a jako všechny bobovité rostlina mají srostlý kalich a 5 korunních lístků, z nichž tři jsou volné a dva srostlé v člunek. Hnědá kulovitá semena jsou uloženy v lusku.

Známe asi 350 druhů tohoto rodu, asi od roku 2000 př.n.l. jeho pěstování mimo Orient se rozšířilo až v 18. století, kdy se začal pěstovat také v jižní Evropě. Na území našeho státu jeho kultura nezasahovala.

Čeleď:
Fabaceae – bobovité

Původ:
Tento polokeř pochází ze západní Afriky, odtud se rozšířil do všech tropických i subtropických oblastí.

Pěstování:
Pěstování indigovníku není složité. Semena se vysévají do sponu asi 30 x 30cm do dobře vyhnojené půdy, brzy vyklíčí a za 4 -5 měsíců je možné sklízet první nať. Sklizeň je možné opakovat třikrát, protože pokosené rostliny brzy obrůstají. Po třetím pokosení se zorané pole osadí jinou plodinou.

Použití:
Indigovník pravý se pěstuje pro modré barvivo – indigo, obsažené v celé rostlině, zejména v listech. V poslední době je ale přírodní indigo potlačováno indigem syntetickým.

Škrob napuštěný indigem byl u nás znám jako šmolka na modření prádla. Indigo se také používalo k barvení a potisku tkanin.

Rostliny zbylé po vylouhování barevné složky se používají jako hnojivo nebo palivo.