Detail
Kategorie Stále zelené
Výška rostliny od 5 cm do 3 m
Barvy rostliny fialová, bílá, růžová
Typy listů listnaté, stálezelené
Požadavky rostliny slunce, teplomilná, lehké půdy, propustné půdy, zimní pokrývka
Použití rostliny nádoby, skalky
Popis

Známe asi 140 druhů tohoto rodu. Některé dorůstají výšky větších keřů, 2 -3m, jiné jsou velké jen 0,5m, nebo úplně plazivé. Pro naše klimatické podmínky mají význam pouze druhy nízké, pocházející z hor jižního, chladnějšího ostrova. Jsou to husté, kompaktní, polštářovitě se rozrůstající keříky s drobnými, stěsnanými, stálezelenými listy různých odstínů.

Některé hebe připomínají cypřišovité jehličnany, mají šupinové, jen 0,5cm velké lístečky. Drobné květy jsou uspořádány v v malých koncových, většinou hroznových květenstvích, jsou karmínové až modré. Kvetou v letních měsících.

K tomuto rodu řadíme tyto u nás nejčastěji pěstované druhy: Hebe armstrongii – hebe Armstrongovo je vysoké 20 -30cm, má ploše kuželovitý vzrůst a větévky téměř vodorovné. Barva olistění je žlutohnědá. Drobné šupinovité lístečky těsně přiléhají k větévkám a to vypadá, že keřík žádné lístečky nemá, větévky jsou na omak hladké. Kvete bíle. Kultivar ´James Stirling´ je hustý, kompaktní, zbarvený bronzově hnědě.

Druh Hebe buchananii je hustý, kompaktní, široký, rozložitě rostoucí keřík, vysoký asi 20cm. Větévky jsou vzpřímené listy oválné až eliptické, 1cm dlouhé, šedozelené, křižmostojné ( postavené na větévkách vstřícně, ale každý pár křížem). Toto postavení listů je typické pro všechny hebe. Kvete bíle. Kultivar ´Minor´ je zakrslý, jen 5 -10cm vysoký. Tvoří husté bochánky a kvete bíle.

Hebe gibbsii je řidší keřík vysoký 15 -20cm. Má šedozelené až namodralé, kožovité, 1 -2cm velké, široce oválné listy. Kvete bíle.

Hebe hectori má postavení lístečků na větévkách těsné, přiléhající, budící dojem úzkých, válečkovitých větévek. Tvoří širší polokulovité, husté, žlutozelené keříky vysoké 15cm. Kvete bíle.

Hebe imbricata ( Hebe lycopodioides) tvoří husté, 10 -15cm vysoké keříky, složené z mnoha stovek tenkých, vzpřímených větévek. Z dálky připomíná plavuň. Má tuhé, kožovité, tmavě zelené lístečky, které odstávají od větévek, na omak drsných, jsou velké jen 0,5cm.

Hebe pimeleoides var. glaucocaerulea je plazivý, 10 -15cm vysoký, poměrně hustý keřík. Má šedé až namodralé listy, velké 1cm, křížmostojné, oválné, slabě zašpičatělé. Poměrně bohatě kvete překvapivě modrofialovými drobnými kvítky.

Hebe pinguifolia – hebe tučnolisté patří k nejodolnějším druhům rostoucím u nás. Je vysoké 15 -20cm. Roste široce rozložitě až plazivě. Větévky jsou vzpřímené, na okraji poléhavě, listy šedozelené, tučné, křížmostojné, velké 1,5cm. Na okrajích listů bývá slabý červený proužek. Kvete velmi bohatě, bíle.

Hebe x ´Silvet Queen´ je krásný, ale choulostivý kříženec, tvoří široce rozložité keříky s mírně převislými větévkami. Je vysoký 15 -20cm. Drobné lístečky jsou velké 0,5cm a mají stříbřitě šedou, lehce namodralou barvu. Tento keřík je velmi elegantní.

Kromě těchto druhů se u nás pěstují ještě: Hebe balfouriana, Hebe brachysiphon, Hebe bixifolia, Hebe cyrnosula, Hebe cockayniana, Hebe loganioides, Hebe odora, Hebe subalpina, Hebe tetragona, Hebe traversuj a Hebe vernicosa

Původ:
Hebe pochází z nového Zélandu.

Pěstování:
Tato rostlina vyžaduje lehčí, propustnou půdu a dostatek slunce a tepla. Zimní ochrana je u nás nutná především v nižších polohách, kde není sníh. Kořeny chráníme slabou vrstvou listí a nadzemní část chvojím. Je dobré rostliny pěstovat ve větších skupinách, protože tak esteticky vyniknou. To nám také usnadní zimní zakrývání fólií.

Přes celou skupinu natáhneme fólii a okraje zatížíme. Rostliny z dovozu na zahradě často vymrzají a to i přes zakrytí. Potom je lépe je zasadit do květináčů z pálené hlíny a pěstovat je mobilně. Květináče s rostlinami zapustíme na jaře do připraveného záhonu, lehce zakuřujeme a na podzim květináče přestěhujeme např. do pařeniště, vytápěné garáže, nebo studeného skleníku.

Hebe jsou vhodné pro skupinovou výsadbu ve skalkách, vřesovištích, na okrajích keřových záhonů atd.

Množení:
Množíme semeny nebo polovyzrálými řízky v červu a v srpnu. Zakořeněné řízkovance necháme první zimu v pařeništi, na chladné a světlém místě při mírné, občasné zálivce.
Nové fotografie rostlin